Do redakce jsme obdrželi řadu dotazů, zda je možný přenos viru prostřednictvím pitné vody z vodovodu. Proto jsme se rozhodli publikovat stanovisko Národního referenčního centra pro pitnou vodu.
Ze zkušeností s viry ptačí chřipky či SARS víme, že tyto respirační viry jsou velmi citlivé k dezinfekci (chlorem i UV zářením) a podobně se chová i nový koronavirus. Standardní dezinfekce pitné vody, zaměřená na inaktivaci fekálních patogenů, bude tedy spolehlivě usmrcovat i koronavirus SARS-CoV-2. Pitná voda z veřejného zásobování či studny nebyla u žádné z těchto epidemií zjištěna jako relevantní cesta přenosu infekce, stejně tak není ani nyní podezřívána z přenosu nového koronaviru. Přenos fekálněorální cestou dosud nebyl potvrzen. V pitné vodě zatím nebyla prokázána RNA koronaviru SARS-CoV nikde na světě.
Rezervoárem této infekce, která napadá horní a dolní cesty dýchací, jsou nemocní lidé, kteří virus vylučují především při kašlání, smrkání či kýchání, ale v menší míře i při běžném dýchání. Nemoc se tedy šíří jednak kapénkovou nákazou (aerosolem v okolí nemocného), jednak osobním kontaktem s nemocným či povrchy, kterých se nemocný dotýkal (tyto povrchy mohou být infekční několik hodin, výjimečně dní). Ukazuje se, že infekční nemocný může vylučovat virus dříve, než se u něho objeví příznaky nemoci. Virové částice se mohou objevit i v moči (zatím však popsán jediný případ) a ve stolici, i když zatím nevíme, jak masově a zda to může být významná cesta vylučování.
Pitná voda z vodovodu je bezpečná
Světová zdravotnická organizace považuje riziko fekálně-orálního přenosu za nízké, resp. žádný takový případ nebyl dosud prokázán. Mimo jiné i proto, že i když se RNA koronaviru v odpadních vodách nachází, jedná se o neživé, tedy i neinfekční virové částice. Živý virus, schopný způsobit infekci, dosud nebyl v odpadní vodě prokázán. Je tedy nepravděpodobné, že by se nový koronavirus dostával do zdrojů surové vody (to platí celosvětově, ale v České republice, kde je polovina zdrojů podzemních a většinu povrchových zdrojů představují chráněné vodárenské nádrže na horních tocích řek, to platí dvojnásob).
I kdyby se však do surové povrchové vody tento virus dostal, nebude již pravděpodobně infekční, ale i kdyby byl, pak bude spolehlivě odstraněn a inaktivován stávající úpravou povrchové vody, která vždy obsahuje minimálně stupně koagulace, filtrace a dezinfekce. Pro vodárenské společnosti proto platí, že nemusí nic měnit na své běžné praxi, nemusí nijak zvyšovat dávky dezinfekčního přípravku či nově zavádět dezinfekci tam, kde se u chráněných podzemních vod nepoužívá.
Pracovníci obsluhující úpravny vody a čistírny odpadních vod (tedy kritickou infrastrukturu) by měli dodržovat preventivní opatření, aby ve svém mimopracovním životě minimalizovali riziko nákazy. V případě vypuknutí příznaků onemocnění nebo po kontaktu s nemocným by měli pečlivě dbát zdravotnických rad, aby tuto nakažlivou nemoc dále nešířili mezi ostatními zaměstnanci.
Vzhledem k tomu, že se koronavirus v pitné vodě nevyskytuje (vodou se nepřenáší), není třeba mít obavy z nákazy COVID 19 prostřednictvím aerosolu, který vzniká např. tam, kde se v letních měsících pitná voda záměrně rozprašuje (mlží) za účelem ochlazení.
Odpadní voda – nízké riziko
Pro pracovníky čistíren odpadních vod platí, že by měli odpovědně zachovávat stávající bezpečnostní a hygienická opatření a používat ochranné pracovní pomůcky proti nákaze tam, kde je to nutné, protože v odpadní vodě se vyskytuje široké spektrum infekčních agens. Ani zde nejsou zatím potřeba nějaká mimořádná opatření, přestože se virus v odpadní vodě bude vyskytovat. O podobném viru SARS je známo, že v (odpadní) vodě může přežívat 2 až 14 dní, v závislosti na teplotě; pravděpodobnější je však přežití v řádu dnů, ne týdnů.
Zdravotnická zařízení, zejména zahrnují-li infekční oddělení, by měla své odpadní vody čistit v souladu s novou ČSN 75 6406 Nakládání s odpadními vodami ze zdravotnických zařízení vypouštěnými do stokové sítě pro veřejnou potřebu. I zde platí, že koronaviry jsou k dezinfekci mnohem citlivější než např. enteroviry.
Voda v bazénech – nízké riziko
Světová zdravotnická organizace považuje riziko nákazy COVID 19 z koupací vody (ať už mořské, přírodní sladkovodní nebo bazénové) za nízké a nepravděpodobné. Pokud při koupání může dojít k nákaze, pak je to díky nedodržování bezpečného sociálního odstupu od ostatních návštěvníků koupališť a souvisejících provozů (nákaza se tedy děje přímým či blízkým kontaktem s ostatními návštěvníky).
MUDr. František Kožíšek, CSc.
vedoucí Národního referenčního centra pro pitnou vodu
